Askas von Kačikyry | Má zvířecí smečka, domov a hobby

Askas von Kačikyry

Askas vzniklo ze zkomoleniny Whiskas, Kačikyry podle kočky z filmu Vetřelec, která byla na palubě vlečné kosmické stanice Nostromo. Volalo se totiž na ní: kyry-kyry, na místo nám známého: čičí...

Askas se narodil 5.9.1996

Kdo má kočku siamského původu by mohl hodiny vyprávět jak zvláštní povahy tato kočka je. Náš kocourek je už dnes pán poněkud v letech, ale nic neztratil ze svého espritu. Je důstojný, hravý, ale také miluje klid, teplo a mou náruč ve které každý den usíná. Jeho modré oči dozajista skrývají hluboukou moudrost tohoto plemene, a co víc - nejedno tajemství, které ukrývá před člověkem.

V mých očích je tato siamaská kočka - kocourek na nejvyšším stupni kočkovitých šelem !

18.11.2014 - 9.00 - Třeboň ...

Narodil ses jako jedináček a brzy si byl odstaven. Jakmile jsem se to dozvěděla, ihned jsem si pro tebe přijela. Samá tlapka, vykulená očiska plná obav a hlasitý nesouhlas, že si tě beru - já. S láskou a nedočkavostí jsem si tě vezla domů před osmnácti lety. Neustále chovajíc, hladíc jsem tě konejšila, aby ses nebál. Jsem tu pro tebe Askásku! Když jsi konečně stál uprostřed obýváku, rozhlížel ses a zmlkl. Tohle je můj domov? Dívající se zpytavě na mě. Usmála jsem se a pohladila tě. Po tichu jsem se otočila a odešla do kuchyně. Jenže v ten okamžik ses rozeběhl za mnou a pak už pokaždé byl mou pravou rukou po dlouhý čas než jsi zjistil, že ti nikam nezmizím a můžeš se na mě spolehnout, že tu jsem vždy pro tebe... Miloval si zahradu a okolí na naší samotě. Dodnes vidím jak jsi vkročil do mladého obilí, které se nachově houpá v ranní rose a slunci. Pomalu jsi jím procházel a já z balkonu viděla kudy kráčíš vpřed...Měl jsi tuze rád, když jsme si spolu hráli na schovávanou v bytě. Po každé sis pamatoval, kde jsem byla naposled a kde asi bych mohla být a pak jsi na mě bafnul a vzápětí ses otočil na zadních tlapkách ...a pelášil s ocáskem jako anténkou vztyčenou k nebi z místa nálezu se schovat zase ty mně... věděl jsi každý večer, že spíme spolu. Bylo to tvé útočiště, teplo a večerní povídání do ouška. Lehl sis do mé náruče, objal předníma tlapka a já ti potichoučku šeptala, drbajíc tě pod bradou slůvka, která patřila jen tobě: Askásek?Ajlavjový? Ajlalvjů Askas! Ajlavjů Kačikyry Skas, jsi můj nejkrásnější a nejhodnější chlapeček Askásku. Ajlavjůůůů

A ty jsi si mě při těchto slovech svými tlapinkami přitahoval k čumáčku, kterým ses mi třel silou o mou dlaň. Dokázali jsme spolu spát v objetí až do rána. Kdykoliv jsem něco vařila, pekla a podobně, ty jediný jsi mi směl asistovat. Seděl jsi na kraji linky a pozoroval mé ruce. Když to bylo možné dostal jsi dobrůtku. Zima střídala léto a rok se pře houpnul do dalšího roku. Měl jsi vždy jistotu neměnných práv a svého pohodlí. Aby ne!

A pak jsi začal ztrácet zrak, váhu. Přesto jsi byl v pohodě a nevadil ti tento handicap. Kdykoliv ses posadil ke svým mističkám dostal jsi dobrůtky i když jsi někdy dost hlasitě jsi volal: tak, dostanu konečně něco na zoubek? Hodně času jsi prospal. Jen sluníčko a neutuchající chuť k jídlu tě dokázalo probudit. Vlastně v podobě kuřecího masíčka, ryby, šunky nebo trošku nastrouhaného hovězího masa či tvrdého ementálu. Když mi to dlouho trvalo a nebo jsem dělala, že tě nevidím, zavrkal jsi kapánek víc nahlas a postavil ses. Mnohdy to nepomohlo a mělo to důvod. Čekala jsem, kdy přijdeš a své zavrkání z opakuješ a to nejen důrazněji, ale nataženou tlapinkou se mě dotkneš na bradě a otočíš mi hlavu k sobě, abys svým přenádherným pohledem modrých očí mi dal najevo, že chceš ... Tohle ti zůstalo celý život. Skoro...

Nikdy ses netoulal, ať už na samotě nebo později ve městě. Ano, zkoumal jsi své okolí, ale musel jsi mít na dohled domov a jakmile tě něco vyrušilo, ihned ses otočil a metl rychle domů do bezpečí. Nic a nikdo tě nerozházel. Protože jsi dokázal dát najevo, že jsi tady TY. Ať už to byla Naomka, Pajda, Adam, Kotě-Kotě, Mici, Micoš, Pucifous a nebo Micoška. Každý z nich tě respektoval a měl si volné pole působnosti. Moc dobře jsi věděl, že jsi to ty, kdo je první... Léta utíkala v neměnném pořadí den jako den ... Dokázala tě probudit v pozdějších letech snad jen vůně vařeného nebo pečeného kuřátka... Přestal jsi vidět. Obdivovali tě všichni jak se dokážeš pohybovat po zahradě, byť bys jednou šel přes záhony. Jakmile jsi na některý narazil, zastavil ses a vyhnul ses mu. Ano, jen ty a Adam jste se jim dokázali vyhýbat...

Přesto, že ti přibývala léta, zdálo se, že máš šanci se dožít opravdu vysokého věku tak, jak mají siamky ve svém vínku... jako například mimosmyslové vnímání...

Jen snad, když dovolíš malinko poodhalím jen kousíček.

Pamatuješ se, jak jsi mě dokázal škrábat, když jsem tě lechtala a škádlila na bříšku? Tehdy jsem si přitom myslela jediné: prosím, neškrab! A ty jsi mě pak už nikdy při hrátkách skutečně neškrabal. A bylo toho více... Rozuměl jsi slovům: zůstaň, já přijdu, papu, pojď... Léta neúprostně přibývala a zdraví se zhoršovalo. Dělala jsem všechno možné, abych tvé zdraví ve stáří zlepšila. Tvůj problém s vyprazdňováním jsem brala jako určitou daň tvého pohodlí a věku. Bohužel se to stupňovalo. ...

Odešel jsi společně s Adamem. Oba jste prožili dlouhý společný život s námi. Nelze napsat: každý jste byl jiný a tečka. Pravdou je, že tvé chování bylo hodně podobné spíše hafanovi než kočce. Kdesi jsem četla, že z říše zvířat je siamka na prvním místě. Proč?

Protože jako jediná má smysl pro legraci.

A to mohu potvrdit. Měl jsi opravdu dobře vyvinuté mimosmyslové vnímání.

Těžko jsem se srovnávala, že jsi na konci své cesty..., až jsem byla postavena před krutou pravdu. Neubližovat ti tím, že ti chci neustále pomoci...

A tak jste dnes spolu.

Ty Askas von Kačikyry a Adam.

Bok po boku běžíte za Duhový most za svými kamarády a jednou se i já s vámi všemi setkám.

Ajlajvů Askas, Skas! Ajlavjůůů ...

Moc mi scházíš!!!